Tvor se probudil. Kateřina Adamová v Galerii hl. m. Prahy

31. 3. 2013


Autor: Marie KOHOUTOVÁ

Středně velký plachý tvor - výstava Kateřiny Adamové v GHMP
Zdroj: Tomáš Souček/GHMP

 

Nejniternější individualismus a výsostná technika kresby se šťastně protnuly v osobnosti Kateřiny Adamové, jejíž nejnovější cyklus kreseb je k vidění v Domě U Zlatého prstenu v Praze. Výstava Středně velký plachý tvor je třetí z letošního plánu projektu START UP, který talentovaným mladým výtvarníkům na začátku jejich umělecké kariéry věnuje Galerie hl. m. Prahy. Plachý tvor, „alter ego“ Kateřiny Adamové, jak ho sama charakterizuje, předvádí, co dovede, na 22 kresbách na papíře a centrální malbě na stěně galerie. Zkoumat živočicha je možné do 21. dubna.

Je to poněkud divošská záležitost. Středně velký plachý tvor spolu s autorkou křepčí, tancuje, cvičí, a vypadá to na pozice jógy i tai-či, rovná si záda, láme si nohu v úsilí propracovat se k lotosovému sedu, řve a bije se v prsa, vystrkuje rohy a trká, padá na zadek, zaujatě naslouchá jakémusi vysvětlování něčeho podstatného, a jen tu a tam se skutečně plaše ohlédne přes rameno. Avšak mýlil by se ten, kdo by si podle názvu výstavy myslel, že šéfem těchto situací je tento plachý tvor, tichý společník; opak je pravdou: Kateřina má navrch a neznámý živočich v některých případech jen naznačený obrysovou linkou s úžasem pozoruje, co Kateřina vyvádí.

Kateřina Adamová (*1977) je absolventkou Akademie výtvarného umění (ateliér prof. Jitky Svobodové, obor kresba). Oproti předchozím lyrickým až snovým cyklům, které vytvořila, zde silně přidala na dynamice děje a výrazu obou portrétovaných tvorů. Zdůraznila ji i barevnou sytostí a plastickým detailním propracováním velkých ploch. Sebe i tančící alter ego vybavila úborem prokresleným jemnými čarami ve shlucích navozujících dojem chlupaté pružné látky nebo srsti; jako kontrast staví průsvitný obrys tvora zobrazeného pomocí silného protisvětla, kdy objekt není tmavý, ale naopak zářivě bílý.

Středně velký plachý tvor - výstava Kateřiny Adamové v GHMP
Zdroj: Tomáš Souček/GHMP

 

Podobnost s technickými postupy fotografie není náhodná, autorka se jejími možnostmi velmi inspiruje a vědomě je ve své tvorbě využívá, např. finesy se zvýrazněnou selektivní barvou hlavního motivu mezi náznaky ostatních prvků v kompozici v pozitivu/negativu scény nebo siluet v protisvětle.

Stejně tak její předchozí cykly stylem a technikou malby připomínají grafické techniky, které ve výsledku působí jako stránky a fotografie ze starých časopisů, nebo skvěle propracované krajkové a vyšívané látky a čepce jakoby vystřižené z obrazů malířů malujících lidové oděvy; Joža Úprka zde našel zdatného pokračovatele nikoli v líčení barvitých scén, ale v lyrickém převyprávění estetické hodnoty jednotlivých tvarů oděvu a v soustředění na detail.

O šíři její skvělé kreslířské zdatnosti svědčí to, že tohle vše dokáže s minimem výtvarných instrumentů, jen kresbou tužkou, pastelkou, uhlem nebo fixou na papír či plátno. Barvou všeobecně šetří, používá ji střídmě a s elegancí a většinou hraje roli jemného barevného akcentu.